
Zde - 1. DÍL
Vypráví Vendy
,,Wow!" vykřikla jsem nadšeně. ,,To jako vážně?" podívala jsem se na Michala a na Jaroslava.
Moudře a s úsměvem kývali hlavou.
,,A... Jak to všechno bude probíhat? No tak, řekněte mi to někdo!" řekla jsem skoro ječivě, mezitím co jsme se s holkama veselili.
Jaroslav řekl: ,,Za chvilku pujdete domů, sbalíte si a v 17.00 odjíždíme do hotelu."
Vykulila jsem oči. Jakože už DNESKA?
,,Justin..." promluvila Nikča, která se zdála stejně vykulená jako já.
Michal jí skočil do řeči: ,,Justin tam přijede v 19.00," řekla s nadšením, protože věděl, že my budeme křičet.
Tušil to správně.
Niki věci zabaloval táta a my jsme ho a Jaroslava přemluvili, aby jsme šli na oběd do Mc'Donaldu.
Povedlo se :)
Zavolali jsme rodičům a všechno jim to řekly a nařídily jsme jim, aby nám sbalili věci.
Všechny mámy souhlasily, akorát Angeeina máma řekla: ,,Ty máš teda obsluhu," ale nějak obzvlášť jí to nevadilo.
S holkama jsme nacvičily nějakou písničku, jakoby pro Justina na úvod. Dopadlo to tak, že já s Terkou jsme vymyslely melodii a Míša s Niki a Jolíí vymyslely Anglický text.
Když to slyšel Michal, povídá: ,,To bude Justin tak strašnš šťastnej, že mu zazpíváte!"
Niki řekla s úsměvem: ,,My víme!" Zasmály jsme se, lehly jsme si na zem a chvilku jsme ležely
a zíraly do stropu. Občas někdo z nás vykřikl: ,,Hurá, nazpíváme píseň s Justinem," nebo něo podobného, ale jinak bylo ticho.
Všechny jsme stály v řadě nastoupené a čekaly na Angee. Koukla jsem na hodinky - Bylo za pět minut pět.
Najednou se přiřítila s velikáááánským kufrem, velkou taškou přez ramena a tou menší cestovní taškou.
,,Cože? Ty máš tři tašky?" zeptala se Míša s údivem.
,,Ne, čtyři, vzádu mám ještě jednu," řekla 'ledabyle' a jakoby vážně, Angee.
Vybuchly jsme smíchem, ale protože si Jaroslav ťukal na čelo, tak jsme radši Jolii pomohli a sedly do našeho '5Angelsovského' auta.
POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ | LÍBÍ SE VÁM?




Prosím koukni na váš email clubu :)